Že je Linux celkem fajn jsem jasně sdělil o dva články zpět. Včera se mi ovšem přihodila nepříjemná věc, která se navždy stane součástí repertoáru mých vtipných historek.

Linux nakládá s hardwarem obratně. Jeho obětaví a schopní vývojáři tráví noci nad vytvářením ovladačů pro všeliká zařízení, jež lze k počítači připojit. Nebylo proto překvapením, když rozeznal můj telefon SE k790i a v režimu přenosu souborů s ním nakládal jako s úložištěm.

Zachtělo se mi ale i alternativy k programu My Phone Explorer, který jsem ve Windows používal pro synchronizaci adresáře s Thunderbirdem, kalendáře se službou Google Callendar, také k ovládání zpráv, synchronizaci času a vytváření záloh celého telefonu.

Po chvíli jsem narazil na program Wammu, který by měl poskytnout v těchto záležitostech dostatečnou náhradu.

Připojil jsem telefon k počítači a začal si s Wammu hrát. Operační systém v té chvíli nelenil, udělal si z telefonu modem a připojil se přes něj na internet ve chvíli, kdy se stahoval Star Trek DS9.

Všiml jsem si toho po sedmi minutách, za které stačil stáhnout dva megabajty. Při tarifu 0,06,– Kč za 1 Kb mě tato legrace vyšla na 120 Kč. Dnes ráno mi přišla SMS od služby Můj limit (za kterou jsem také zaplatil – tuším 5,– Kč), že jsem překročil limit 100 Kč.

Býval jsem tomu mohl předejít, kdybych v menu telefonu nastavil Internet s USB → Vypnuto.

Když jsem se s tím pak chlubil kamarádovi, odepsal mi…

„to bych zřejmě linuxu neodpustil :D“

Já jsem mu ale odpustil! A díky tomu, že jsem za ty tři týdny používání Linuxu narazil na několik nepříjemných chyb (zvlášť v souvislosti s uspáváním), těším se na novou verzi Ubuntu (konec dubna), Mintu (začátek května) a Fedory (26. května), které budou doufám některé nedostatky řešit.

Bohužel, Fatal error, která se nalézá mezi židlí a klávesnicí, neodladí pravděpodobně ani Jimmy Page, Stephan Wozniak či Radek Hulán.