Následující text vznikl na místo rozboru básně Kvílení od Allena Ginsberga, který byl zadán jako povinný domácí úkol oktávě Církevního gymnázia svaté Voršily v Kutné Hoře.

Že je literatura druhé poloviny dvacátého století místy prohnilá, jsem z doslechu věděl už dávno. Na vlastní kůži jsem ten čirý hnus pocítil až ve chvíli, kdy jsem přečetl první polovinu básně Kvílení od přeslavného beatnika Allena Ginsberga.

Již v první polovině jsem se setkal s tak nechutnou oplzlostí, na jakou jsem již dlouho nenarazil. Nenalézám slov. Nenalézám slov kterými bych vyjádřil své hluboké zhnusení, svůj upřímný odpor.

Co se týče „básně“ samotné, není mi jasné, co ji činí hodnou existence. Je to snůška žvástů, která nemá co do zmatenosti obdoby.

Je zjevné, že Ginsberg cítil potřebu vyjádřit jakýsi odpor k systému, bezútěšnost bytí a řekněme všeobecnou nespravedlnost. Pokud ale nesouhlasím s jistým jevem ve společnosti, musím přece svůj postoj jasně formulovat, proti jevu se vymezit, předložit argumenty a v nejlepším případě navrhnout řešení.

Budu-li se však chovat jako hulvát, užívat drogy, na veřejnosti přednášet obscénní verše a působit sociálně-patologicky vůbec, nemohu ve zdravé společnosti skončit jinde než v opovržení, popřípadě ve vězení.

Báseň Kvílení je tedy podle mého názoru nepoužitelný výplod choré mysli. Neplní estetickou ani naučnou funkci, naopak nese atributy odpadu.

Allen Ginsberg není ve svém škodlivém díle sám. Vzpomeňme na romány Styrona či Irwinga. Jakou má takovéto umění plnit funkci? Funkci pornografie? Tu snad.

Dětem i mládeži se školství snaží vštěpovat touhu po umění a to jakémkoli.

Když však člověk čte knihu, dívá se na obraz či poslouchá hudbu, nějakým způsobem se otevírá vlivu toho, čím krmí svou duši. Častokrát se stává, že kniha formuje názory člověka aniž by si to uvědomoval. Nejsnáze ovlivnitelná je pak mládež.

Člověk v osmnácti letech zpravidla nebývá pevně zakotven v hodnotách a názorech. Osmnáctiletý člověk hledá a snadno se ztotožní s jakoukoli kulturou, s všelijakým náboženským proudem či filosofickým směrem. Příkladem uvedu hnutí skinheads, punkery nebo satanisty. Mladý člověk je schopen bít se do krve za falešné ideály a bludné myšlenky.

V osmnácti letech člověk potřebuje především upevnění ve správných morálních hodnotách a vhodné prostředí pro dobrý rozvoj charakteru. Splňuje snad takovouto funkci Ginsbergova báseň? Právě naopak!

Říká-li někdo tedy, že číst je důležité, dodávám, že důležitější je výběr!

Budu tedy číst raději komix o Micky Mousovi, než vzdechy komunisty, homosexuála, zen-buddhisty a narkomana v jedné osobě.