Dnes jsem se něco pobavil nad přechodníky. Jejich toliko neprobádané hlubiny totiž skýtají tolik netušených záludností!

Zjednodušující trendy přesložitý český jazyk ochuzují o jev, ve kterém nemají jasno ani rodilí mluvčí. Kdekdo, například já, se občas snaží trochu zaperlit přechodníkem, taková snaha většinou ale končí katastrofou.

Abych tedy nestřílel od boku, vyhledal jsem na internetu přehlednou tabulku, která měla uvést vše do správných kolejí. Moc se jí to nepovedlo.

Když jsem se snažil přechodníky tvořit, nejednou jsem vyprskl v záchvatu smíchu.

Tak například sloveso smutnit:

Hrabě smutně pro ztrátu fretky a plaka, upustil láhev brandy.

Či sloveso padat a klít:

Pada na hlavu, ošklivě kleje a rozbije lavičku, zabil se.

A co teprve případ slovesa dít!

Otec kouře dýmku, obtěžkávaje ji v ruce a mačka jí, ďa: „Kát se budeš kleče na hrachu, dokud nezmoudříš!“, uklouzl.

Jsem si samozřejmě vědom nedokonalostí příkladů i toho, že sám přechodníky tvořit neumím. Neberte mě tedy prosím v tomto případě vážně.