Tolik škodolibé legrace jako dnes jsem si už dlouho neužil. Co je VNC a jak na něj, to ví dneska kde kdo.

Kdo by ale nevěděl, tomu bych řekl, že je to pohodlný způsob jak získat absolutní kontrolu nad počítačem B z počítače A přes síť.

I já jsem si zařídil na svém starém PC VNC server, abych na něm mohl třeba zadat stahování nebo vyřešit problém, který zrovna bratr má. Když sedím s notebookem o patro níž, je to vítané pohodlí.

Na naší škole (CG sv. Voršily) je počítačová učebna, na každém z dvaceti počítačů běží VNC server. Bez nutnosti autentifikace, bez možnosti zabití procesu nebohým žákem, který se sem tam stane obětí kantora umějícího zacházet s VNC klientem.

Když nás naše češtinářka dnes do počítačové učebny vzala, zkoušela domácí úkol tím způsobem, že si otevřela počítač žáka, obsah jeho monitoru se přes učitelský počítač zobrazil na projektoru a on vše doprovodil svým komentářem.

Nejdříve jsem bezúspěšně hledal způsob, jak zabít ten proces (jmenuje se tuším winvnc4.exe). Pak mne ale napadlo stáhnout si prográmek UltraVNC v portable verzi (nainstalovat by kvůli zabezpečení nešel) a zkusit se připojit.

Věděl jsem už dávno, že počítače v učebně mají síťová jména A01 (levý přední roh) až A20 (pravý zadní roh) a tak jsem to zkusil. A Ejhle, fungovalo to!

Pak nastala teprve ta pravá bžunda. Někomu se přestalo dařit psát, jinému se neustále objevovalo okno jakoby stiskl Ctrl+Alt+Del, jiný zase nechtěně navštívil nevyžádané stránky. Jelikož jsem seděl u A20ky, měl jsem parádní výhled na zmatené hlavy snažící se marně přijít na to, co se to děje.

Bystrým to samozřejmě docvaklo. Jednak se o mě nedávno proslechlo, že jsem se dostal do webového rozhraní školní tiskárny a vytisknul pár cvičných stránek, za druhé nevím, kdo by byl něčeho podobného schopný. Jenom škoda, že mě to nenapadlo dřív.

Zkrátka, jsem lump. Už teď se těším, až zase příště někoho vyplaším.