Po dlouhém čase jsem se rozhodl oživit svůj blog touto úvahou, která se zamýšlí nad úskalím „rozplétání“ klamných argumentů na základě klíče, který nám poskytuje logika.

Velmi povedenou klasifikaci těchto argumentů naleznete v dokumentu logikaII_II.pdf, nebo v článku Umění předvolební argumentace (Britské listy).

Dobrý sluha

Umět odhalit klamný argument může být velmi užitečné, často nám k tomu postačí zdravý rozum. Podívejme se například na výrok Jiřího Paroubka.

Kdo nevolí ČSSD, volí vládu ODS a její experimenty.

Na první pohled se jedná o klamný argument typu falešné dilema, Jiří Paroubek jej uvádí ve svém předvolebním prohlášení zde .

Tvrzení Jiřího Paroubka jsme nyní nekompromisně (a podle mého názoru právem) naprosto dementovali.

Zlý pán

Rozhlédl jsem se po internetu a zjistil jsem, že tento „formálně logický“ postup má ve všelijakých diskusích nesmírně vysoký kredit. Lidé považují tento postup za vrchol vší moudrosti. Kdo se naučí klasifikovat (i zdánlivě) klamné argumenty, čechrá kolem sebe auru inteligenta, který se nenechá nachytat iracionálními žvásty!

Co když je ale argument z logického hlediska klamný a přesto se zakládá na pravdě a nepostrádá věcnost? Potom se může stát, že takto „rozebereme, zničíme, falsifikujeme“ argument, který přestože obsahuje logickou chybu, neklame! Uveďme příklad.

Nelze mu věřit, že to neukradl, protože už několikrát lhal a pochází z dobře známé party zlodějů.

Je to nádherný příklad klamného argumentu ad hominem. Pokud jej ale odmítneme, zachováme se nemoudře, protože tím odstavíme na vedlejší kolej osobní zkušenost, která může být pravdivá.

Pokud se nebudeš učit, pravděpodobně neodmaturuješ.

Mohu s klidem prohlásit, že jde o falešný argument ad baculum. Tím jej zazdím, učit se nebudu a pochopitelně maturitu nesložím. Podobným příkladem je následující tvrzení.

Pokud budeš řídit opilý, může dojít k nehodě.

Jenom blázen by nesouhlasil. Přesto se jedná o klamný argument ad baculum (i když bývá někdy označován jako non-fallacious (neklamný) ad baculum).

Rád bych nyní rozvedl trochu složitější příklad. Bude se jednat o tzv. falešný závěr použitím toho, co má být dokázáno.

Vesmír má začátek. Každá věc, která má začátek, má též tvůrce začátku. Proto vesmír má tvůrce začátku, kterým je Bůh.

Toto tvrzení předpokládá (použitím toho, co má být dokázáno), že vesmír má skutečně začátek a též, že všechny věci, které mají začátek, mají tvůrce začátku. Nic z toho není dokázané! Používáme to, co má být dokázáno a není!

Pokud však oponent vyvrátí výše uvedený argument takovýmto způsobem, z věcného hlediska nic nevyřeší a sám se bude nakonec muset k problému nějak postavit.

Cokoli oponent řekne o začátku (chceme-li původu začátku – nemám v této chvíli na mysli Velký třesk) vesmíru, není dokázané. Oponent sám na rozdíl od obhájce nedokáže zodpovědět otázku „Jak to, že vůbec něco JE?“ a „Jak to, že není NIC?“.

Zatímco zastřené mysli logika nadiktuje, jak má s tímto tvrzením naložit, zdravý rozum si pomyslí „pravda, něco na tom bude“.

Závěr

Takováto logika se tedy podle mého názoru nedá uplatnit za každých okolností, je to pouze nástroj zdravého rozumu. Může sama posloužit jak k odhalení pravdy tak k jejímu zamlžení a k mystifikaci. Je to dobrý sluha, ale zlý pán.

Já osobně doporučuji brousit a drezírovat místo logických dovedností (jako to dělá pan Spock ze Star Treku), spíše zdravý rozum.