: Michael .. Práce vskutku šlechtí člověka. To bych ani nevěřil, jak se budu těšit na nedělní shromko, jak tam budu jenom klidně sedět a poslouchat. Žádný běžící pás. Žádné rohlíky.
Ten pokorný veršovníček a svobodný badatel víru nechává prát své myšlení doběla. Víru v Ježíše Krista, Pána a Spasitele.
Quod scripsi scripsi.
Ó, duše nezralá,
zlý nasálas' zákal.
A nebesa lkala
a hle, anděl plakal.
A po pádu smutek
černě z nebes vál,
slzy z koutku útěk
smutkem plnil sál.
Bolest předzvídal.
Jako urna černá,
jak na svatost klec,
hřích, ta věrná běhna,
sleduje svou věc.
Dlí ve dveřích přec!
Když mé kroky kráčí
tam, kam sotva mají,
pak andělé pláčí,
přežalostně lkají.
Tento text byl publikován dávno.
Byl 405× shlédnut.
Tagy: Poesie.
Přidej komentář!
Verze pro tisk