Svatý Augustin pomohl západní církvi znovu nalézt to, co ve vřavě „heretických válek“ prvních století sešlo ze zřetele. Tím nalezeným je osobní přístup k poznání Boha v hlubokém kajícím navracení se na základě zármutku nad sebou samým. Proces svého postupného procitání do povědomí o hříchu a spáse skrze Ježíše Krista, zachytil Augustin ve svém vyznávání. Výsledkem je nesmírně povzbudivé svědectví o závažnosti a moci evangelia setkávajícího se s člověkem.

V Augustinových Vyznáních není třeba hledat cosi, co by zběhlému čtenáři Pavlových epištol nebylo známé (pomíjím nyní historickou a životopisnou výpověď). Je to spíše právě to vyznání Bohu o Jeho dobrotivé moci k proměně jednoho člověka, který z bludu a smrti přešel do života v Ježíši Kristu, když ho na sebe oblékl, jak mu sám Duch Svatý pokynul (viz str. 258/9).

Nyní, v dobách přílivu brakové křesťanské literatury, která postrádá chuť plného evangelia, žádnou knihu nedoporučím radostněji navzdory její délce a nečetným okamžikům, které vyžadují jistý dějepisný vhled.