Robert Stein provided survey of the life of Christ, which is understandable and yet unabridged. In very sharp bird's eye view he confronts strongest positions of bible criticism, balancing between their errors and bringing very adequate, exact and unembroidered answers.
I can recommend this book with enthusiasm due to Stein's zeal and sense for the reality and the truth.
Kniha „Třetí zákon“ překvapuje odvážným výkladem životních drah sedmi kandidátů pečlivě zvolených pro kanonizaci. Jejím záměrem je odhalit misi těchto jakoby „špiónů Božích“ či „prorockých hlasů“ své doby, jak je autor – jinak brilantní ovladatel jazyka Shakespearova – nadsazeně častuje. Jejich společnými znaky jsou konfrontace s otázkou nastolení Božího království na zemi, vyrovnávání se s hříchem člověka a neposledně a především nalézání toho, na čem doopravdy záleží. Jsou jimi: Sv. Augustin, Blaise Pascal, William Blake, Søren Kierkegaard, Fjodor Dostojevský, Lev Tolstoj a Dietrich Bonhoeffer.
Byli to proroci ze starozákonního židovstva, kdo volali po návratu k Bohu – a zněly snad vedle jejich hlasů ještě jiné, silnější a poetičtější? Pak přišla Nová smlouva, kdy se Bůh vtělením stal svým vlastním prorokem. Ani to však nebyl konec proroků a smluv. Mezi vzdušnými zámky ega a pravdou lásky, mezi temnotou vůle a jasem představivosti je neustálá nouze o most a o prorocký hlas zvoucí nás ku překročení. A právě to bylo osudem mých sedmi badatelů Božích, aby každý posvém a s ohledem na svou vlastní dobu takový most poskytli.
(Úvod, s. vi)
Těchto pár poznámek ti, deníčku, svěřuji po krátké, leč poučné myšlenkové procházce ve stopách bratra Sørena. Mám za to, že se nyní ještě více raduje spolu s Ježíšem, když vidí, že jeho práce nebyla v Pánu marná. Nemám však v úmyslu vypisovat liebesbriefy stopadesát let mrtvému muži. Chci jen zaostřit na duchovní pouť velmi zbožného a komplikovaného člověka.
Nietzsche ho nazýval „jedním z nejctižádostivějších mužů, jehož pověra se rovnala jedině jeho vychytralosti, mužem velmi mučeným, velmi politováníhodným, velmi nepříjemným jak sobě, tak jiným“. Farrar, viktoriánský děkan, ho vylíčil jako povzneseného nad obyčejné vášně, pohrdajícího slabostmi smrtelníků, světce z chladného mramoru. Basil Matthews z něho udělal svalnatého křesťana, hrdinu všech hochů. Žádný z těchto Pavlů, ani Apoštol z pozoruhodného románu Sholema Asche, se nepodobal muži, kterého jsem poznával, když jsme s manželkou jezdili volkswagenem po cestách, jimiž chodil před dvěma tisíci lety, když jsem studoval Nový zákon a prokousával se učenými svazky. [5]
