7
Červen
2009
Po dlouhém čase jsem se rozhodl oživit svůj blog touto úvahou, která se
zamýšlí nad úskalím „rozplétání“ klamných argumentů na základě
klíče, který nám poskytuje logika.
Velmi povedenou klasifikaci těchto argumentů naleznete v dokumentu logikaII_II.pdf,
nebo v článku Umění
předvolební argumentace (Britské listy).
Dobrý sluha
Umět odhalit klamný argument může být velmi užitečné, často nám
k tomu postačí zdravý rozum. Podívejme se například na výrok Jiřího
Paroubka.
Kdo nevolí ČSSD, volí vládu ODS a její experimenty.
Na první pohled se jedná o klamný argument typu falešné
dilema, Jiří Paroubek jej uvádí ve svém předvolebním
prohlášení zde .
Tvrzení Jiřího Paroubka jsme nyní nekompromisně (a podle mého názoru
právem) naprosto dementovali.
Zlý pán
Rozhlédl jsem se po internetu a zjistil jsem, že tento „formálně
logický“ postup má ve všelijakých diskusích nesmírně vysoký kredit.
Lidé považují tento postup za vrchol vší moudrosti. Kdo se naučí
klasifikovat (i zdánlivě) klamné argumenty, čechrá kolem sebe auru
inteligenta, který se nenechá nachytat iracionálními žvásty!
Co když je ale argument z logického hlediska klamný a přesto se
zakládá na pravdě a nepostrádá věcnost?
Potom se může stát, že takto „rozebereme, zničíme, falsifikujeme“
argument, který přestože obsahuje logickou chybu, neklame!
Uveďme příklad.
Nelze mu věřit, že to neukradl, protože už několikrát lhal a pochází
z dobře známé party zlodějů.
Je to nádherný příklad klamného argumentu ad hominem.
Pokud jej ale odmítneme, zachováme se nemoudře, protože tím odstavíme na
vedlejší kolej osobní zkušenost, která může být pravdivá.
Pokud se nebudeš učit, pravděpodobně neodmaturuješ.
Mohu s klidem prohlásit, že jde o falešný argument ad
baculum. Tím jej zazdím, učit se nebudu a pochopitelně maturitu
nesložím. Podobným příkladem je následující tvrzení.
Pokud budeš řídit opilý, může dojít k nehodě.
Jenom blázen by nesouhlasil. Přesto se jedná o klamný argument
ad baculum (i když bývá někdy označován jako
non-fallacious (neklamný) ad baculum).
Rád bych nyní rozvedl trochu složitější příklad. Bude se jednat
o tzv. falešný závěr použitím toho, co má být
dokázáno.
Vesmír má začátek. Každá věc, která má začátek, má též tvůrce
začátku. Proto vesmír má tvůrce začátku, kterým je Bůh.
Toto tvrzení předpokládá (použitím toho, co má být
dokázáno), že vesmír má skutečně začátek a též, že všechny
věci, které mají začátek, mají tvůrce začátku. Nic z toho není
dokázané! Používáme to, co má být dokázáno
a není!
Pokud však oponent vyvrátí výše uvedený argument takovýmto způsobem,
z věcného hlediska nic nevyřeší a sám se bude nakonec muset k problému
nějak postavit.
Cokoli oponent řekne o začátku (chceme-li původu začátku – nemám
v této chvíli na mysli Velký třesk) vesmíru, není dokázané. Oponent
sám na rozdíl od obhájce nedokáže zodpovědět otázku „Jak to, že
vůbec něco JE?“ a „Jak to, že není
NIC?“.
Zatímco zastřené mysli logika nadiktuje, jak má s tímto tvrzením
naložit, zdravý rozum si pomyslí „pravda, něco na tom bude“.
Závěr
Takováto logika se tedy podle mého názoru nedá uplatnit za každých
okolností, je to pouze nástroj zdravého rozumu. Může sama posloužit jak
k odhalení pravdy tak k jejímu zamlžení a
k mystifikaci. Je to dobrý sluha, ale zlý pán.
Já osobně doporučuji brousit a drezírovat místo logických dovedností
(jako to dělá pan Spock ze Star Treku), spíše zdravý rozum.