Jako většina dětí jsem začínal na tom, co letí. Na svůj osobní vkus jsem se příliš neohlížel, ba ani jsem jej nehledal. Místo toho jsem se nechal krmit mainstreamem. Když letěl pop, poslouchal jsem pop a když se v mém okolí rozjela hiphopová kultura, neváhal jsem na ni také naskočit.

Náplň mých playlistů se radikálně změnila před více než dvěma lety. Tehdy jsem se postupně stal přesvědčeným posluchačem metalu. Soustředil jsem se spíše na melodičtější odnože (gothic, melodic death, symphonic) i na tvrdší, neméně však půvabné melodie blackmetalu.

Myslím, že mohu s čistým svědomím prohlásit, že jsem během posledních dvou let hledal v hudbě potěchu a krásu. Nechal jsem si ničit uši pouze proto, že mi to něco dávalo. Poslouchal jsem Illuminandy pro majestátnost jejich melodií, Tristanii kvůli emočnímu náboji skladeb, Antestor díky jejich přesvědčivým rytmům a skvělému provedení. Při poslechu jsem nestrpěl žádnou „nudu“ a raději jsem sjížděl jedno skvělé album několikrát v řadě než abych ztrácel čas s muzikou, která mne nenaplňovala.

Přesto jsem se do metalu a jeho odnoží snažil co nejvíce proniknout, během stovek hodin se sluchátky na uších jsem vystřídal několik desítek kapel.

Před několika týdny jsem se rozhodl kompletně legalizovat svůj počítač i přilehlé okolí. Povyhazoval jsem nelegální hudbu, filmy i software a začal hledat alternativy. Chvíli jsem se trápil kvůli ztrátě tolik oblíbené hudby. Kdybych chtěl, během jednoho odpoledne bych stáhl z obskurních warez fór a p2p sítí diskografie nejoblíbenějších kapel, právě takovému řešení jsem se ale chtěl vyhnout.

Pak jsem si vzpomenul na klasickou hudbu.

Člověk, který od hudby očekává duševní obohacení, člověk, který miluje melodii a majestátnost, člověk, který kledá v hudbě krásu, nalezne v repertoáru artificiální hudby všestrannou satisfakci.

Klasická hudba totiž skýtá nejušlechtilejší hudební obsah v dějinách lidské kultury.

Negace takového tvrzení by byla odvážná i od toho nejzabedněnějšího hudebního ignoranta, kterému vymyla mozek pornotelevize MTV nebo její vykutálený český klon (ano, óčko).

Tak jsem skončil u čisté klasiky. Ten „přechod“, o kterém tak básním, je nádherně pozorovatelný na mém last.fm . Místo band chlapů s dlouhými vlasy, založenýma rukama a vražednými pohledy jsou tam teď portréty pánů ze 17. století :-) .

Klasická hudba, kterou si v tomto textu beru tolikrát do úst, je velmi široký pojem. Člověk může při poslechu náhodné skladby narazit zrovna na nějakou nešťastnou volbu a zanevřít na klasiku pro celý zbytek života. Rozhodl jsem se proto pro čtenáře, kteří ještě neměli to štěstí a do stovky let starých hudeních pokladů se nezaposlouchali, sepsat díla, na nichž já začínám.

• Vivaldi
  • Čtvero ročních dob
  • Koncert pro mandolínu
• Beethoven
  • 6. symfonie, 5. část (tuším, že se jí říká „pastorální“)
  • Měsíční sonáta
• Bach
  • Toccata D moll
• Dvořák
  • 9. symfonie (Z nového světa), 2. část

To je jen základní výběr a malá ukázka nesmírného bohatství.

Horší je to s legálním sháněním výše uvedených skladeb. I když jsou totiž autoři dávno po smrti, orchestry a filharmonie si za odvedení dobré práce nechávají dobře zaplatit. Přesto toho ale nalezneme na internetu mnoho zdarma ke stažení. Já osobně mám situaci o něco jednodušší, jelikož máme doma celou kolekci (tj. cca 50 cd) z časopisu Mistři klasické hudby.

Vy ostatní ale můžete začít třeba přímo na wikipedii, kde naleznete všechny čtyři Vivaldiho roční doby .

Láskou k přenosným aplikacím jsem se nikdy netajil. Co je portable, to je dobré, říkal jsem si vždy, když jsem hledal přenosnou verzi kýženého programu.

Portable aplikace mají oproti těm s nutností instalace několik výhod a žádnou mně známou nevýhodu.

1. Jak již z názvu vyplývá, nemusí se instalovat! Ergo ani odinstalovat. Nezahltí registry a neznečistí Program Files.
2. Druhá výhoda vyplývá z první. Lze je pohodlně zálohovat! Zkušený uživatel mi samozřejmě odvětí, že třeba s takovým Norton Ghostem zazálohuje člověk celý disk. Záloha pár set mega používaných aplikací ale nezaměstná počítač natolik a nezabere tolik času, co záloha gigabajtů operačního systému.
3. Je zřejmé, že používám portable aplikace ne k účelům, které měly původně splňovat, tedy že je nejen nosím na flash disku, ale používám je i na svém počítači, kde se spouští z pevného disku. Právě to „nejen“ znamená výhodu snadné synchronizace. Dojde-li pak ke ztrátě všeho na pevném disku, nemusím se obtěžovat s instalováním.

Dnes jsem hledal portable aplikaci, která by nahradila výborný program pro studium Bible, Theophila. Jak jsem později zjistil, i Theophilos funguje jako portable, prvotní instalace je ale nutná.

Při svém pátrání jsem na dobře známém zahraničním webu portableapps.com nalezl opensource aplikaci jménem…

BPBible

BPBible souvisí s jakýmsi projektem s názvem Sword (více na crosswire.org). Když jsem si ji poprvé otevřel, nebyl jsem úplně vděčný za anglické překlady, které BPBible skýtala. Po chvíli „googlení“ (ó, jak ohavné slovo!) jsem narazil na repozitář, který dlí na http://www.crosswire.org/…/ModDisp.jsp?…, odkud jsem ke svému potěšení a radosti stáhl mnoho překladů Bible vhodných pro tento program včetně čtyř českých.

Nyní k samotnému zhodnocení tohoto programu a porovnání s Theophilem, který je v ČR pravděpodobně na první příčce ve svém oboru z hlediska rozšířenosti a používanosti. BPBible je na první pohled jednodušší. Spokojený uživatel Theophila by si také musel nejdříve zvykat na odlišnost navigace, kdo si ale opravdu dobře navykl na jeho mírně krkolomné ovládání, jistě hravě zvládne i toto.

BPBible možnostmi nastavení zrovna nekypí. Vše nezbytné v něm uživatel nalezne, ale s Theophilem se to nedá srovnávat. Přesto možná právě tento fakt hraje do karet jednoduchosti a snadnému ovládání.

Je to opravdu easy-to-use program, který svou blbuvzdorností překračuje rank o deseti stupních jedenácti body.

Česká lokalizace rozhraní nám u tohoto kusu softwaru prozatím chybí, nebo alespoň není k nalezení. Kdo by ale chtěl přiložit ruku k dílu, může program přeložit sám! Prozatím je na výběr z anglického a vietnamského jazyka, což znamená, že je program na překládání do jiných jazyků předpřipraven.

BPBible možná nepřesvědčí ke konvertování od Theophila v současnosti, věřím ale, že k tomu může dojít časem. Zdá se totiž, že v současnosti prodělává prudký vývoj (http://code.google.com/…updates/list) a to pod licencí GNU GPL.

Pro Theophila stále argumentuje mnoho jeho vlastností, které BPBible v současnosti nemá, například je tomu tak s možností zobrazení více překladů vedle sebe a s hromadou možných nastavení. Musím také říci, že jsem u recenzovaného programu narazil na chybičky (neovlivňují funkčnost, ale jsou přítomné).

BPBible představuje příjemnou alternativu k Theophilovi a myslím, že se můžeme těšit na nové verze s novými vlastnostmi. Počkejme tedy a uvidíme, co se z něj vyklube. Osobně si program BPBible rozhodně na svém disku ponechám. Kdo by mne chtěl napodobit, ať jej stahuje…

aplikace – http://bpbible.com/
knihovna – http://www.crosswire.org/…es/index.jsp

Knihy je dobré stahovat v Raw ZIP, pak je lze snadno přidat přímo z programu přes File → Install books. Good luck!

Tolik škodolibé legrace jako dnes jsem si už dlouho neužil. Co je VNC a jak na něj, to ví dneska kde kdo.

Kdo by ale nevěděl, tomu bych řekl, že je to pohodlný způsob jak získat absolutní kontrolu nad počítačem B z počítače A přes síť.

I já jsem si zařídil na svém starém PC VNC server, abych na něm mohl třeba zadat stahování nebo vyřešit problém, který zrovna bratr má. Když sedím s notebookem o patro níž, je to vítané pohodlí.

Na naší škole (CG sv. Voršily) je počítačová učebna, na každém z dvaceti počítačů běží VNC server. Bez nutnosti autentifikace, bez možnosti zabití procesu nebohým žákem, který se sem tam stane obětí kantora umějícího zacházet s VNC klientem.

Když nás naše češtinářka dnes do počítačové učebny vzala, zkoušela domácí úkol tím způsobem, že si otevřela počítač žáka, obsah jeho monitoru se přes učitelský počítač zobrazil na projektoru a on vše doprovodil svým komentářem.

Nejdříve jsem bezúspěšně hledal způsob, jak zabít ten proces (jmenuje se tuším winvnc4.exe). Pak mne ale napadlo stáhnout si prográmek UltraVNC v portable verzi (nainstalovat by kvůli zabezpečení nešel) a zkusit se připojit.

Věděl jsem už dávno, že počítače v učebně mají síťová jména A01 (levý přední roh) až A20 (pravý zadní roh) a tak jsem to zkusil. A Ejhle, fungovalo to!

Pak nastala teprve ta pravá bžunda. Někomu se přestalo dařit psát, jinému se neustále objevovalo okno jakoby stiskl Ctrl+Alt+Del, jiný zase nechtěně navštívil nevyžádané stránky. Jelikož jsem seděl u A20ky, měl jsem parádní výhled na zmatené hlavy snažící se marně přijít na to, co se to děje.

Bystrým to samozřejmě docvaklo. Jednak se o mě nedávno proslechlo, že jsem se dostal do webového rozhraní školní tiskárny a vytisknul pár cvičných stránek, za druhé nevím, kdo by byl něčeho podobného schopný. Jenom škoda, že mě to nenapadlo dřív.

Zkrátka, jsem lump. Už teď se těším, až zase příště někoho vyplaším.

Příběh knihy Stalo se od manželů Evy a Pavla Dolejších je brilantně sestaven. Odráží se v něm výborná práce i zkušenosti obou autorů. Není to úplně typ absolutního bestselleru, který každého pustí až po přečtení všeho mezi prologem a údajích o roku vydání, je to ale vysoce kvalitní „chuťovka“, kterou by si milovník tohoto tématu mohl nechat ujít pouze v případě úmrtí.

Stalo se navazuje na svůj předchozí díl s názvem „Už brzy“ jen velmi volně. Nesetkáme se s Arthurem Degrancem a celý děj se bude odehrávat někde jinde, kniha tedy na předchozí děj navazuje jen časově.

Pustím se teď do smělého a střemhlavého popisu příběhu, který si v žádném případě nečiní nároky na přesnost.

Vše začalo na lodi Nathali, která byla bouří znepojízdněna a vržena do blízkosti ostrova Vasco di Castro.

Tam ji po krátkém varování zasáhlo torpédo. Zachránil se oceánolog doktor Gabriel Martén, který byl ovšem proti své vůli držen jako zajatec a jeho přítel z lodi Moscato, kterému se díky jeho vojenskému výcvyku podařilo ukrýt a v pravou chvíli Marténa osvobodit. Během svého uvěznění zahlédl doktor Martén z okénka několik budov připomínajících prostředí koncentračního tábora.

Oběma se povedlo z ostrova prchnout a dostat se k Moscatovu příteli, generálu Hunterovi.

Moscato u Huntera zůstal, Martén odešel s novou identitou do Říma, kde se „zašil“.

Druhá dějová linie se rozehrála v prostředí zámku La Future, sídla takzvané GLOBALIZACE, její televize QLT i globalizačních vojenských složek GBS.

Tam televizní reportérka Paola Garcierová objevila tajný vchod do „svatyně“, kde byla svědkem toho, jak se MÍROTVORCE, ústřední postava světové politiky a zastánce myšlenky o vytvoření jednotného světového náboženství, rouhal Bohu. Její kolega Pierre Le Breck umístil na to místo skrytou kameru. Krátce po natočení byli ale oba odhaleni a museli se skrýt.

Paola se ukryla v domě jednoho z neústupných BIBLICKÝCH KŘESŤANŮ, pastora Francesca Rivery, Le Breck po několika dnech bloudění v divočině narazil na malou faru Luigiho Alonza, kterého pomáhal před několika lety jako režisér televizních pořadů zdiskreditovat kvůli lživému obvinění z pedofilie. Alonzo jej ale přijal a bylo jasné, že mu odpustil.

Na takzvané BIBLICKÉ KŘESŤANY, kteří nebyli ochotni pěstovat dobré mezicírkevní vztahy a vést náboženský dialog na úkor PRAVDY, byl po celou dobu vyvíjen silný nátlak, aby svým podpisem stvrdili jednotné celosvětové náboženství, s nímž souhlasily všechny odnože východních směrů, muslimové i ostatní křesťanské církve. Byli zesměšňováni, jejich výroky vytrhovány z kontextu, v médiích jim nebyl dán prostor pro argumentaci, obhajobu jejich myšlenek a prezentaci jejich hodnot.

Nahrávku rouhačské seance, na níž se podíleli důležití veřejní činitelé i celebrity, odnesla Paola. Ona nahrávka se přes doktora Marténa, se kterým se Paola u Riveroých setkala, dostala až do rukou generála Huntera, který domluvil její pirátské odvysílání ve všech důležitých televizích na světě.

Zároveň naplánoval s Moscatem atentát na MÍROTVORCE, který se měl uskutečnit během setkání představitelů všech náboženství ve Vatikánu.

K atentátu skutečně došlo, když stál MÍROTVORCE na místě, odkud obvykle mluví papež, a měl svůj projev. Moscato ho střelil do hlavy. Krátce po zásahu vystoupil jakýsi člověk, kterému později začali přezdívat prorok a pronesl větu: „Musí hodně trpět, ale třetího dne vstane.“ Několik hodin po atentátu byla odvysílána i ona kompromitující nahrávka.

Vina za atentát se automaticky svedla na BIBLICKÉ KŘESŤANY, jakož i vina za pirátské odvysílání toho záznamu, který byl samozřejmě označen za plagiát.

Po třech dnech MÍROTVORCE proti všem očekáváním, to je proti smrtelnému zranění lebky, vstal a pokračoval ve své ďábelské práci. BIBLICKÝM KŘESŤANŮM byl nyní „přiložen nůž na krk“. Buď podepíší listinu, ve které schvalují vznik celosvětového náboženství, nebo budou deportováni na jiné místo, aby už nemohli „škodit společnosti“.

Většina hlavních hrdinů knihy byla postupně (po různých peripetiích) pochytána a naložena na tanker, který je odvezl na ostrov Vasco di Castro. Byli zrazeni svými známými nebo lidmi, od nichž očekávali pomoc.

Když dorazili na ostrov, byla jim zima. Byli odsouzeni k smrti hladem a podchlazením. Kdykoli ale mohli změnit názor a listinu podepsat. Jeden mladík tak učinil a mohl tedy nastoupit na loď a vrátit se zpět.

Moscato se přidal ke GBS a nechal se přeložit na onen ostrov, aby deportovaným pomohl. Ve chvíli, kdy dvoutisícový zástup věrných stál na břehu a třásl se zimou při pohledu na vzdalující se loď, vedl Mocsato rozhovor s Marténem, který už byl zavřený ve stejné cele jako na začátku. Nabízel mu, že zorganizuje ozbrojené povstání a potřebuje spolupráci padesáti ozbrojených mužů.

Martén mu ale sdělil, že ti lidé jsou zde dobrovolně a rozhodně nebudou bojovat.

V tom nastalo vytržení.

Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve;
potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.

1. Tesalonickým 4:16–17

Z paluby odplouvající lodi to všichni viděli, viděl to manžel jedné z nich, který na lodi velel, i ten mladík, který nevydržel nátlak a podepsal.

Tím děj knihy končí.

Musím říci, že v ději nejsou hluchá místa. Nestalo se mi to, co se mi často stává a sice že by mne tato kniha v určitém bodě unavila a já zjistil, že si nepamatuji, co se v posledních dvou stranách dělo.

I když má Stalo se jen asi sto čtyřicet stran s širokými okraji a dvojitým řádkováním, je děj opravdu bohatý. Čtenář se ale podle mě nemusí bát, že by se v něm ztratil.

Stalo se se mi velmi dobře četlo. Začal jsem v osm hodin ráno v autobuse, pokračoval ve vyučování a skončil večer o půl sedmé, což je v mém případě celkem výkon. Jak jsem psal na začátku, milovník tohoto tématu si tak kvalitní četbu zkrátka nesmí nechat ujít.

Hned ze začátku tohoto článku musím zmínit, že jsem byl na Nový rok otrávený jak šváb. K mojí blbé náladě se dne 2 ledna roku 2009 asi o půl jedné ráno připojil šok z absolutního kolapsu operačního systému Windows Vista na mojem počítači. Musel jsem provést recovery a pak jsem nastavoval a uváděl systém do použitelné podoby až do půl čtvrté ráno.

Proč k pádu vlastně došlo? Občas si zkátka připadám jako kybernetický Chuck Noris, na kterého si nestabilita, viry či útoky prostě netroufnou. Sebevědomě vypínám zabezpečovací funkce windows, aby byla práce rychlejší. S grácií ignoruji všechny výstrahy antivirového programu, který aktualizuji jednou za týden aby chudák nebrečel. O pravidelných skenech počítače nemůže být ani řeč, nejsem přece jen tak nějaký babrák a sám vím, co je nejlepší. Nejvtipnější jsou moje zátahy na nepotřebný software. Kdyby to šlo, odinstaloval bych i grafické rozhraní, protože přece ajťák jako já si vystačí v command line. Často pátrám po obskurních až okultních webech a hledám prográmky jako keylogger nebo měnič MAC adresy, které pak rád přidávám do výjimek antiviru. V firewallu mojeho systému se to vůbec výjimkami jen hemžilo. Předevčírem jsem se na něj koukal a zjistil jsem, že je od poslední LAN party vypnutý, to je posledních čtrnáct dní :-O !

Mohl jsem přece tušit, že historie se často opakuje a že začátek tohoto roku zahájí totální kolaps mého windows stejně jako loni touto dobou na mém starém PC.

Přišel jsem tedy o všechno na HDD, to je celkem asi 150 GB dat. Ohromné štěstí jsem měl v tom, že jsem si den před tímto kataklyzmatem sestrojil na základě tohoto návodu BAT dávku pro zálohu všech superdůležitých dat a tu zálohu také provedl na flashku i na síť, takže nejdůležitější aplikace, zdrojové kódy, zápisy z hodin a studijní materiály jsem měl v bezpečí.

Ne tak tomu bylo s fotkami, videi, empétrojkami a nelegálním softwarem v Program Files. Nejvíce mne mrzela ztráta celého seriálu star trek voyager, ale vše se dá přece znova stáhnout a nejdůležitější fotografie jsem beztak měl na serverech Picasy.

Nejdrtivější porážku tedy utrpěl, a to je zajímavé, ilegální materiál. Můj HDD byl doslova narvaný filmy, diskografiemi a softwarem za nezaplacené desítky tisíc, který jsem často ani moc nepoužíval. Když jsem si toto uvědomil, probleskla mi hlavou konspirační teorie, která tvrdí, že celý kolaps mohl být jakýsi popud shora právě k tomu, aby byly odstraněny věci, které tam nemají co dělat.

Musím se totiž přiznat, že často jsem si místo plnohodnotného freewarového nástroje obstaral ultraprofesionální a superdrahý software. Tucty filmů, na které jsem se nedíval a kopy diskografií, které jsem neposlouchal mému svědomí zrovna neulehčovaly.

Zjistil jsem tedy, že mám daleko lepší pocit z používání Gimpu, poslechu klasické hudby a sledování toho, co už běželo v televizi než z Photoshopu, Sony Vegase a nejnovějších hudebních i filmových produkcí.

Tento článek vyšel původně na blogu Dobré volby.

Rozhodl jsem se volně navázat na svůj článek o nutnosti rozhodnutí a doplnit jej o hodnotnou přílohu.

Minulé úterý tuším vysílala Česká televize na svém druhém kanále dokument zaměřený na Bibli. Jeho plný název zněl VEČER NA TÉMA… Bible a jednalo se v něm o jakési představení této pozoruhodně pravdivé knihy poměrně zajímavou formou. Divák byl obeznámen s fakty okolo nejprodávanější knihy světa, byly mu představeny současné české překlady a promluvilo na něj několik důležitějších teologických kapacit.

Abych to zkrátil. Dokument s jménem VEČER NA TÉMA… Bible se mi velmi zamlouvá. Myslím, že s ním mohu ztotožnit svůj pohled, své chápání a názory, myslím také, že by byla škoda, aby upadl v zapomnění.

Jelikož jsem o vysílání tohoto pořadu nejprve nevěděl a upozornil mne na něj Rasťo (bratr z Dobré volby), stáhl jsem si jej z internetu v pěkné kvalitě, zkonvertoval do bídné kvality a nahrál na Google Video. Měří skoro přesně dvě hodiny a váží tolik, co tisíc let staré vydání Bible Svaté na pergamenu, vázané v kůži, psané stříbrným inkoustem kreslenými písmeny, pořádně ohmatané, zvětralé, ztracené, nalezené, tři měsíce kompostované a nakonec přeměněné v rašelinu na podpal (zdroj vtipu: Stopařuv průvodce po galaxii).

Přejděme tedy k věci.

VEČER NA TÉMA… Bible

(sledovat můžete také přímo na adrese tohoto videa)

Zájemcům, kteří se mnou mají pravidelný kontakt (chudáci jedni :-) ), mohu celý dokument o Bibli vypálit za mírnou úplatu na DVD ve vysoké kvalitě (1,3 GB). Zájemcům o ultravysokou kvalitu mohu sehnat verzi od Rasti (cca 7GB).

Minulou sobotu mě taťka požádal, abych s ním zajel do kolínské firmy Clever domluvit přestěhování domény vosmt.cz. Důvody pro přestěhování byly zřejmé. U firmy Clever platila vošmt okolo čtyřech tisíc korun ročně za webhosting a správu mailových adres. Naprostá nehoráznost. Nemám zapotřebí tuto firmu nijak dehonestovat, ale pokud nenabízí nějaké netušené, nadstandardní služby, zdá se mi ta částka opravdu přehnaná.

Na jejich hostingu běžela jen celkem povedená prezentace školy (také od firmy Clever) napsaná bohužel v JSP.

Doména se přesunula pod o poznání levnějšího providera, který naprosto splňuje naše poloprofesionální požadavky.

Mimo to jsme založili doménu biblickaskola.cz, která slouží jako přehledný rozcestník pro různé instituce, které výstižně spojuje právě název domény.

K mému zapřažení do celé věci. Onen „přehledný rozcestník“ jsem samozřejmě vytvořil já. Musel jsem také přesunout domény biblickaskola.cz a vosmt.cz i emailové adresy pod šikovnou správu služby Google Apps, která umožňuje provozovat mailové adresy na vlastní doméně (třeba @vosmt.cz) v pohodlném prostředí aplikace Gmail. Musel jsem předělat staré stránky VOŠMT do PHP, jelikož nový hosting nemá nainstalovanou podporu pro Java aplikace. Musel jsem přesunout všechny ty staré stránky a blogy (jako je http://ezdras.vosmt.cz nebo http://dobravolba.vosmt.cz) pod domény biblickaskola.cz a vosmt.cz, což znamenalo jen tuhé boje s nastavováním DNS, nadto všechno jsem pak ladil a dokončoval také práce na svém blogu, který tvořím už asi tři měsíce.

Poslední čtyři dny zkrátka nepřinesly jen pokojné vánoční svátky, ale především hodiny ladění, validování, nastavování, zařizování a zřizování.

Mimo jiné nás s taťkou napadla jedna věc. Dá se říct, že pod institucí Biblická škola se nachází několik desítek až stovek lidí. Ať už studenti VOŠMT, účastníci kurzu Ezdráš, dálkoví studenti Global University nebo členové Dobré Volby, všichni mají s tzv. Biblickou školou co do činění.

Když jsme tedy objevili a důkladně prozkoumali pohodlí aplikace Gogle Apps, která umožňuje správu mailových adres s vlastní doménou pod aplikací Gmail, proč „našim lidem“ neposkytnout mailové adresy s pěknou doménou @biblickaskola.cz nebo @vosmt.cz? Všechny výhody gmailového účtu, přihlášení přes http://mail.biblickaskola.cz nebo http://mail.vosmt.cz a emailová adresa, která vyjadřuje participaci musí být snem každého studenta VOŠMT. …

[Čtěte dále]