Povězte, slzavá nebesa
jak to, že jste tak zticha?
Řekněte, proč chórus neplesá?
Sdělte mi, proč seraf vzlyká? …

[Pokračování]

Ó, duše nezralá,
zlý nasálas' zákal.
A nebesa lkala
a hle, anděl plakal.

A po pádu smutek
černě z nebes vál,
slzy z koutku útěk
smutkem plnil sál.
Bolest předzvídal.

Jako urna černá,
jak na svatost klec,
hřích, ta věrná běhna,
sleduje svou věc.
Dlí ve dveřích přec!

Když mé kroky kráčí
tam, kam sotva mají,
pak andělé pláčí,
přežalostně lkají.

MŮJ BOŽE, CHTĚL BYCH ŽÍT V ČISTOTĚ.
TO PROTO, ŽE CHCI MÍT BLÍZKO TĚ!
DOPUSŤ JEN TO, ABYCH V ŽIVOTĚ
VŮLI TVOU PLNIL RÁD A CHTĚ. …

[Pokračování]

On není přítel všech,
nezná žádné „my“.
Jen sleduje svůj běh,
nikdo rozumí. …

[Pokračování]

Nesnadné projíti zahradu
a nesmět voněti ke květům.
Jaký to as vyžaduje um
nevnímat krásu a líbeznost? …

[Pokračování]

První

Podivný jsem tvor.
Do hlubiny oceánu
z nad vrcholků hor
proudím, planu, studím, vanu.

Druhá

Nehmotné to já,
co drobečky přitahuje.
Květům život dá,
po nebi mu domov pluje.

Třetí

Osamělý pán
tichou cestu volí.
Cíle, co byl dán,
dosahuje přes mrtvoly.

Klíč: (1.leviž;2.ol­těvs;3.harv ýnmeján)

Původním úmyslem autora bylo obtěžkat tuto báseň názvem „Bezduchá rýmovačka“, který by byl zajisté z pohledu kritiky příhodnější. Jediným důvodem jejího bytí je nezvyklé a zvláštní schéma rýmu. ABCD.

Cítím se tak sláb,
opouští mne síla.
Únava, ta invazivní,
zavírá mi víčka.

Únava, zlý dráb!
Spánek, dobrá víla.
Rád nalezl pokoj bych v ní,
ona si mne hýčká.

Tolik učinil bych rád,
naplánoval jsem si mnoho.
Všechno nestihl jsem však.
Odpusť, úkolníčku.

Stává se mi častokrát,
nevím ale, co mám z toho,
že místo práce píši tento brak.
No nic, usnu za chviličku.