Dnes již zesnulý profesor Evangelické teologické fakulty Josef Smolík v této publikaci velmi koncentrovaně a zřetelně předává čtenáři zevrubný obraz nejen evangelické teologie 20. století. Uvádí do globálního kontextu klíčové interpretační směry a sám podává nástin řešení pro naši dobu.

Při studiu knihy jsem se v poznámkách suchých jako Čadské jezero co nejpečlivěji snažil vystihnout ústřední myšlenky.

[Pokračování]

V prostorách mlčení v katedrále ticha,
tam je můj tajný kout a skrýš.
Lehounce a hladce se tam dýchá,
v tom tichu měkkém jako plyš. …

[Pokračování]

Držím ji v ruce, potěžkávám, kontroluji počet stran. V duchu se táži, proč byla zachována zoufalá grafická úprava přebalu prvního dílu a proč se vkusné ilustrace Petra Fiuráška, které uvnitř na stránkách vyniknou tak pěkně, topí v ušmudlané koláži. „Měli mi to zadat brigádně. Ani jako amatér v GIMPu bych to nedokázal takhle zbastlit“ říkám si pro sebe a frustrovaně srovnávám zevnějšek knihy s pavími obálkami publikací od Návratu. „Nesuď knihu podle obalu!“ vytrhuji proud svých myšlenek z povrchního fňukání.

A proto již jen ke knize samotné: V mimořádně krátkém odstupu vyšel druhý díl série Nepřemožitelné světlo nesoucí podtitul II. KONSTANTIN FILOSOF. Když se v knihovně objevil mezi čerstvými tituly, neváhal jsem.

Následující pokus o kritické uchopení druhého dílu série Nepřemožitelné světlo z pera Rudolfa Bubika píši s čistým svědomím objektivity a upřímnosti, neboť být pochlebníkem je stejně nežádoucí jako být hnidopichem. …

[Pokračování]

Včera jsme se na mládeži (CB Kolín) společně zamýšleli nad podobenstvím O ztraceném (marnotratném) synu z patnácté kapitoly Lukáše. Došli jsme k širokému konsensu v základních vývodech, já sám jsem ovšem po odchodu přemýšlet nepřestal. Nalézá se v něm jakési další tajemství? Z kolika hledisek je možno na něj pohlížet, aniž bychom se příliš vzdálili od jeho zvěsti? Neuniklo nám cosi podstatného, když jsme se shodli (jen) na vývodu, že „Bůh je věrný a člověk nevěrný“ a že „lidská nevěrnost nezruší věrnost Boží“? Tak či onak! Toto není pokus o doplnění cizího vyučování, jen summa mých vlastních úvah.

[Pokračování]

Opět jsem se ve volném čase ponořil do četby kratičkého, leč věcně obsažného spisu přelomového filosofa, autora metodické skepse, René Descarta. Jeho vyjímečně dobře známý výrok „COGITO ERGO SUM“ je součástí osnov občanské výchovy druhého stupně základní školy a v myriádách variant je (snad právě proto) citován, překrucován, parodován, diskutován na všech místech, při všech možných příležitostech i na všech úrovních porozumnění.

Přečetl jsem tedy tento programový spis jeho filosofie s chutí a zapsal jsem si pro lepší zapamatování několik poznámek.

Descartovy myšlenky jsou totiž řekl bych téměř závazným předmětem přemýšlení každého uvědomělého křesťana. Jako věřící jsme před dvojím, přetrvávajícím pokušením. Pokušení jedné strany s nesmírnou drzostí prohlašuje Boha za cosi výjimečně jistého, čemu už se ani nevěří, co se totiž dobře VÍ! Pokušení druhé strany se naopak agnosticky vzdává naděje, vzdává se dokonce i starých dobrých způsobů jakými lze přivést bezvěrce k přemýšlení. První strana pyšně VÍ vše a přichází tak o víru, druhá zas nic ani NETUŠÍ, je proto v nebezpečí přijít o víru rovněž.

Ať každý sám posoudí, zda a kam René Descartes dospěl. …

[Pokračování]

Nietzsche ho nazýval „jedním z nejctižádos­tivějších mužů, jehož pověra se rovnala jedině jeho vychytralosti, mužem velmi mučeným, velmi politováníhodným, velmi nepříjemným jak sobě, tak jiným“. Farrar, viktoriánský děkan, ho vylíčil jako povzneseného nad obyčejné vášně, pohrdajícího slabostmi smrtelníků, světce z chladného mramoru. Basil Matthews z něho udělal svalnatého křesťana, hrdinu všech hochů. Žádný z těchto Pavlů, ani Apoštol z pozoruhodného románu Sholema Asche, se nepodobal muži, kterého jsem poznával, když jsme s manželkou jezdili volkswagenem po cestách, jimiž chodil před dvěma tisíci lety, když jsem studoval Nový zákon a prokousával se učenými svazky. [5]

[Pokračování]

Ze zájmu a zvědavosti jsem pečlivě pročetl dvě stěžejní publikace otce existencialismu, dánského křesťanského filosofa Sørena Kierkegaarda (čti Sern Kirkegór). Jeho myšlenky ovlivnili všechny budoucí generace, i když mnohdy bez pochopení původního záměru, všelijak pokroucené či dezinterpretované a zohýbané do zcela jiných, až protichůdných světonázorů.

[Pokračování]